|
|
Modelování rozšíření balkánských horských endemitů
Rataj, Jakub ; Smyčka, Jan (vedoucí práce) ; Man, Matěj (oponent)
Endemismus je biogeografický fenomén, kdy je taxon svým výskytem limitován pouze na určitou oblast a jinde se nevyskytuje. Studium areálů takových taxonů může přinášet nové poznatky o jejich evoluční historii, případně o historii lokality, kde se v současnosti vyskytují. V evropském prostředí jsou z tohoto hlediska zajímavé horské oblasti, vyznačující se vyšší mírou endemismu než přilehlé nížiny. Jednou z metod, jak efektivně popsat areál endemického druhu, jsou modely rozšíření druhů, species distribution models, SDM. Na základě těchto modelů jsme schopni kvantifikovat vztahy mezi druhem a jednotlivými složkami prostředí, či predikovat výskyt zástupců do nových prostorových i časových lokalit. Výsledné modely mají potenciál být inkorporovány do širokého spektra dalších studií. Cílem této bakalářské práce je shrnout problematiku tohoto typu ekologického modelování v kontextu horských endemických rostlin. Důraz je kladen na jednotlivá specifika nálezových a enviromentálních dat, k tomuto účelu používaných, a na rozbor jednotlivých statistických metod. Dále pak charakterizaci endemických taxonů Balkánského poloostrova, kterým by se měla věnovat navazující práce diplomová.
|
|
|
Dopady odlesňování horských oblastí západní Afriky na biodiverzitu
Stříbrská, Eliška ; Hořák, David (vedoucí práce) ; Reif, Jiří (oponent)
Vysoká míra odlesňování je celosvětovým problémem, který se negativně projevuje nejen na diverzitě mnoha druhů rostlin a živočichů, ale také na lokálních a globálních klimatických podmínkách. Obzvlášť palčivá je tato problematika v oblastech s vysokou mírou endemismu, kterými jsou i zalesněné oblasti hor západní Afriky. Ty se navíc vyznačují titulem nejvíce fragmentovaných a odlesňovaných hor v Africe. Dopady na tamní organismy jsou povětšinou negativní. Dochází ke ztrátě jejich habitatů a k nemožnosti migrace z izolovaných oblastí, k odloučení druhů živočichů a rostlin, kteří jsou na sobě životně závislí a k celkovým změnám ve složení ekosystému. Tyto změny mají pak dopady na stabilitu ekosystému a vzniká řetězová reakce, kterou lze jen stěží zastavit. Jsou i některé pozitivní dopady, které působí na generalisty, neboli na druhy, které nejsou specializované na určitý druh potravy nebo prostředí. Tyto druhy však nejsou zájmem primární ochrany. Negativní dopad je tedy převládajícím ve spojitosti s endemicky se vyskytujícími taxony. Následky odlesňování pociťují i místní obyvatelé, jejichž život je ovlivněn prodlužujícími a zintenzivňujícími se suchy, sesuvy půdy a nemožností spoléhat se na les jakožto na místo pro obživu. Aby bylo možné situaci změnit, musí dojít k zásadním změnám ve finanční...
|
|
|
Evoluce endemismu horských druhů živočichů
Švihálková, Tereza ; Munclinger, Pavel (vedoucí práce) ; Hořák, David (oponent)
Horské ostrovy, izolované habitaty obklopené odlišným prostředím nížin, jsou domovem celé řady endemických druhů živočichů. Tyto hot-spoty biodiverzity a endemismu najdeme převážně v tropických oblastech. Výskyt endemitů tak částečně odpovídá obecným makro- ekologickým pravidlům biogeografie. Pro specifičtější vysvětlení původu a evoluce horských druhů živočichů vycházíme obvykle ze dvou teorií - vikarianční a disperzní. Platnost těchto teorií se liší v návaznosti na taxonu, lokalitě a evoluční minulosti, není tedy jednoduše možné je globálně generalizovat. V této bakalářské práci jsou shrnuty předpoklady pro výskyt endemických druhů a poznatky z některých světově významných horských lokalit s velkým počtem endemických živočichů.
|
|
|
Endemická vodní fauna krasových poljí na Balkáně
Doulíková, Tereza ; Vukićová, Jasna (vedoucí práce) ; Kalous, Lukáš (oponent)
Oblast Dinárského krasu na Balkánském poloostrově patří mezi "hot spot" biodiverzity a vyznačuje se vysokým stupněm endemismu sladkovodních ryb. Četné geologické a klimatické události ovlivnily formování oblasti a speciaci druhů. Krasová polje jsou charakteristickým znakem Dinárského krasu. Představují specifický ekosystém plný endemických druhů živočichů, kde hrají roli hydrogeologické pochody. Na poljích se objevují pravidelné záplavy, čímž dochází k aktivaci různých podzemních cest a jejich propojení. Životu v této oblasti se přizpůsobilo dvacet dva endemických druhů ryb, které žijí část roku v podzemních a část roku v povrchových vodách, a mohou mezi těmito polji migrovat podzemními toky. U těchto ryb proto došlo k výrazné redukci velikosti šupin i změně v komplexnosti ošupení. Šupiny jsou malé a u některých druhů sotva viditelné. Tyto druhy ryb a bohatá podzemní fauna krasu jsou ohroženy především znečištěním, destrukcí habitatu a odvodňováním poljí.
|
|
|
Vývoj endemické sladkovodní ichtyofauny Řecka
Kyralová, Eva ; Vukićová, Jasna (vedoucí práce) ; Švátora, Miroslav (oponent)
Oblast Balkánu patří mezi horká místa biodiverzity a je známá vysokou diverzitou a stupněm endemismu sladkovodních ryb. Na vývoji území Řecka se značně podílely klimatické, geologické a orogenetické události, které ovlivnily tuto vysokou koncentraci endemismu. Mezi důležité události patřil především vznik pevninských mostů během raného oligocénu a v miocénu, přes které se na Balkán dostaly ryby z Asie a následně do Afriky, sladkovodní fáze moře Paratethys, nebo alpinské vrásnění, které začalo před 65 mil. let a které postupně formovalo řecké horské systémy, což vedlo k dlouhodobé izolaci zdejší sladkovodní ichtyofauny a následné speciaci druhů. Dalšími významnými událostmi jsou Messinská salinitní krize a klimatické změny v pleistocénu. Předpokládá se, že většina čeledí původně sladkovodních ryb Řecka pochází z jihovýchodní Asie, odkud následně kolonizovaly oblast více způsoby. Tyto kolonizace probíhaly v různých časových obdobích a odlišnými trasami. K šíření sladkovodních ryb z Asie do Evropy přes Sibiř začalo docházet ještě před výzdvihem pohoří Ural, asi před 33 mil. let a pokračovalo až do pliocénu. Další významnou kolonizační cestou z Asie byla Balkánsko-anatólsko-íránská plošina. Na šíření a následnou speciaci druhů měla vliv i Messinská salinitní krize a pleistocenní zalednění. Powered by TCPDF...
|
|
|
Endemický taxon Krkonoš Campanula bohemica: zhodnocení rizika hybridizace s C. rotundifolia
Hanušová, Kateřina ; Suda, Jan (vedoucí práce) ; Krahulec, František (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá rizikem hybridizace mezi dvěma druhy zvonků, silně ohroženým endemickým druhem Campanula bohemica a sympatricky se vyskytujícím druhem Campanula rotundifolia subsp. rotundifolia, na území Krkonoš. Do této práce byl zahrnut i poddruh C. rotundifolia subsp. sudetica, jehož areál také zasahuje do oblasti Krkonoš. Cílem této práce bylo zjistit, jak častá je mezidruhová hybridizace v populacích studovaných druhů a jaká je populační struktura jejich lokalit. Dalším témetickým okruhem byla morfologická variabilita uvedených druhů s cílem nalezení spolehlivých morfologických znaků pro jejich odlišení. Pro studium stanovených otázek byla použita průtoková cytometrie, morfometrické a molekulární analýzy. Pomocí průtokové cytometrie bylo zjištěno, že se v Krkonoších vyskytují tři ploidní úrovně náležející DNA diploidům, tetraploidům a pentaploidům. Zatímco diploidi odpovídali nominátnímu poddruhu C. rotundifolia, jedinci C. rotundifolia subsp. sudetica a C. bohemica byli tetraploidní. Do analýz bylo zahrnuto i několik populací z Hrubého Jeseníku, kde byly nalezeny diploidní a tetraploidní cytotypy. Většina populací v Krkonoších byla ploidně uniformní, smíšené populace byly zaznamenány jen ve 12 případech. Pentaploidní cytotyp náležející jedincům hybridního původu byl nalezen...
|
|
|
Evoluční vztahy tetraploidních zástupců skupiny Galium pusillum (sekce Leptogalium) na území střední Evropy. Alopatrická diferenciace českého endemického druhu G. sudeticum.
Knotek, Adam ; Kolář, Filip (vedoucí práce) ; Chrtek, Jindřich (oponent)
V předkládané práci se zabývám evoluční historií polyploidní skupiny Galium pusillum se zaměřením na český endemický druh G. sudeticum, který představuje ideální modelový případ pro studium alopatrické speciace v kontextu (post)glaciálního vývoje středoevropské krajiny. Získaná morfologická a molekulární data poukazují na zcela odlišnou historii dvou izolovaných arel G. sudeticum v Krkonoších a na hadcích ve více jak 200 km vzdáleném Slavkovském lese. Krkonošské populace G. sudeticum jsou pravděpodobně pozůstatkem severního okraje areálu horského druhu G. anisophyllon, který při poledových změnách vegetace hybridizoval s nížinným druhem G. valdepilosum. To podporuje jak intermedierní postavení krkonošských populací v morfologických a molekulárních AFLP analýzách tak i sdílení téhož chloroplastového haplotypu s geograficky blízkými nížinnými populacemi. Na druhé straně hadcové populace ze Slavkovského lesa jsou morfologicky i molekulárně zcela neodlišitelné od druhu G. valdepilosum. Překvapivým výsledkem je nalezení geneticky zcela odlišné skupiny několika populací G. valdepilosum v západních Čechách a v Bavorsku, nacházejících se na reliktních stanovištích (vápencové a hadcové výchozy). Tato skupina může představovat pozůstatek jiné, možná dávnější migrace a vyzdvihuje funkci edaficky podmíněných stanovišť...
|
|
|
Biosystematická studie okruhu Carlina vulgaris ve střední Evropě s využitím molekulárních a morfometrických metod
Mašková, Hana ; Kaplan, Zdeněk (vedoucí práce) ; Krak, Karol (oponent)
Okruh pupavy obecné Carlina vulgaris agg. představuje v rámci střední Evropy několik ekologicky, morfologicky a chorologicky odlišených linií. V rámci této práce byly studovány vztahy mezi taxony rozeznávanými na území České republiky: pupava obecná pravá (Carlina vulgaris subsp. vulgaris), pupava Biebersteinova pravá (C. biebersteinii subsp. Biebersteinii), pupava Biebersteinova prostřední (C. biebersteinii subsp. brevibracteata) a pupava Biebersteinova jesenická (C. biebersteinii subsp. sudetica). Molekulární analýzy ukázaly na přítomnost dvou geneticky odlišených skupin, první zahrnuje zástupce reliktních stanovišť a horské rostliny klasifikované jako C. biebersteinii subsp. biebersteinii a C. biebersteinii subsp. sudetica, druhá pak rostliny řazené k C. vulgaris a C. biebersteinii subsp. brevibracteata. Diferenciace obou skupin je podpořena i morfometrickými analýzami. Vzájemné vztahy populací uvnitř těchto dvou skupin však zůstávají nejasné. Jisté je, že české populace C. biebersteinii subsp. biebersteinii a C. biebersteinii subsp. sudetica jsou příbuzné horským populacím z Alp a Karpat; jedná se o glaciální relikty zasluhující zvláštní pozornost z hlediska ochrany přírody. Nicméně statut samostatného endemického taxonu pro jesenickou populaci C. biebersteinii subsp. sudetica není pravděpodobně oprávněný.
|
|
|
Druhová diverzita ptáků podél výškového gradientu Kamerunských hor
Dubský, Marek ; Sedláček, Ondřej (vedoucí práce) ; Reif, Jiří (oponent)
Cílem této práce je popsat změny druhové diverzity ptačích společenstev podél elevačního gradientu na šesti kamerunských horách a na blízkém ostrově Bioko. Výsledky analýzy většinou potvrzují stanovené hypotézy, zejména ukazují, že druhová diverzita klesá s nadmořskou výškou a je závislá na rozloze lesa. Absolutně nejvyšší diverzita ptačích druhů byla zaznamenána na hoře Kupé a na Kamerunské hoře, ale ve výškách nad 2100 m n. m. jsou druhově nejpestřejší hory Oku a Manenguba. Další analýzy ukázaly, že největší změny beta diverzity v ptačích společenstvech se odehrávají v nejnižších nadmořských výškách v přechodu degradovaného habitatu na souvislý les. Další větší změny ve společenstvech se odehrávají kolem 1200 m n.m., kde se mění nížinná společenstva na společenstva horská. Analýza afinity ptačích druhů k lesnímu biotopu ukázala, že nejvíce vázaná společenstva na les jsou společenstva ptáků na horách Rata a Kupé. Naopak společenstva ptáků nejméně vázaná na les se vyskytují na horách Manenguba a Oku. Analýza habitatových generalistů a specialistů neukázala jasné výsledky a je ještě nutné vylepšit design této analýzy. Výsledky této práce přispívají k utvoření jasnější představy o faktorech ovlivňujících druhovou diverzitu, nicméně obsáhlejší data a rozšíření dat o ptačí abundance by práci obohatily...
|
|
|
Diverzita a abundance ptáků podél výškového gradientu Kamerunských hor
Dubský, Marek ; Sedláček, Ondřej (vedoucí práce) ; Reif, Jiří (oponent)
Cílem této práce je popsat změny druhové diverzity ptačích společenstev podél elevačního gradientu na šesti kamerunských horách a na blízkém ostrově Bioko. Výsledky analýzy většinou potvrzují stanovené hypotézy, zejména ukazují, že druhová diverzita klesá s nadmořskou výškou a je závislá na rozloze. Shluková analýza ukazuje podobnost jednotlivých hor v konkrétních nadmořských pásech. Navzdory původní hypotéze vykazuje Kamerunská hora největší podobnost s horou Kupé, ačkoliv horská společenstva Kamerunské hory a ostrova Bioko se navzájem také podobají. Absolutně nejvyšší diverzita byla zaznamenána na Kamerunské hoře a na hoře Kupé, ale ve výšce nad 2100 m n. m. jsou druhově nejpestřejší hory Oku a Manenguba. Výsledky této práce přispívají k utvoření jasnější představy o faktorech ovlivňujících druhovou diverzitu, nicméně obsáhlejší data (zejména z hory Nlonako) a rozšíření dat např. o ptačí abundance by práci obohatily a umožnily podrobnější zkoumání druhové diverzity, zejména pak konkurenčních vztahů mezi jednotlivými druhy. Klíčová slova Druhová diverzita, Kamerun, ptačí společenstva, elevační gradient
|
host ::
RSS.